Novák, Jiří

Jiří Novák (6. 11. 1922, Přelouč – 19. 2. 2010, Turnov)

Větrník, (1964)

železo, kámen, v. 100 cm, získáno 1966, inv. č. P 354

Startovní čára Jiřího Nováka spočívá na poli klasické stavby sochy a tradičních technik. Po návštěvě světové výstavy EXPO 58 opustil klasické postupy a tvarování ve prospěch splývavé a cípaté stylizace a záhy dospěl k vytvoření téměř abstraktních symbolů základních přírodních sil a dějů. Ke klíčovým charkteristikám J. N. patří velká technická a řemeslná zručnost, zájem o techniku a konstrukci. Po experimentech s různými typy umělých hmot se od závěru 50. let stal hlavním N. materiálem kov. Od raných děl (Ryby a práci, Ostrov Nad Ohří 1958-59, Rychlost, Praha-Strašnice, 1960-61) je hlavním tématem plastik pohyb. Od roku 1957 začal plastiky ovládat pohyb skutečný - větrný či vodní, lidský impuls, elektromotor. Kinetickými mobily se Novák připojil k světově aktuálnímu směřování mladší sochařské generace a v 60. letech vystavoval na českých i mezinárodních přehlídkách. Kinetické aspekty aplikoval v malém měřítku, ale především v rozměrných plastikách, které akcentovaly prostor nové městské architektury (Světlo a stín, PKOJF-Praha 1960, Dálky, Praha, sídliště Novodvorská 1963-69, Motýlí křídla, Liberec, 1969, Odrazy, Praha-Horní Počernice, 1986).

V horizontálních plastikách (Mobil pro československý pavilon na EXPO 1967 v Montrealu, 1967, Mobil pro střešní zahradu Federálního shromáždění, 1969 a Vlnění pro Českou televizi, 1980) je nejmarkatnější N. osobitý tvůrčí postup - aditivní skládání jednotlivých částic s vlastním pohybovým programem. Pro své technické schopnosti byl N. vyhledáván svými kolegy jako pomocník při realizaci plastik, přesahující někdy realizační rámec k oboustrannému autorskému podílu (s E. Kmentovou, V. Janouškem, V. Karouškem).

Vedle mobilních plastik vytvořil Novák řadu stabilních znakových symbolických děl pro architekturu (Dva vstupní emblémy České televize, 1983). Novákovu sochařskou tvorbu po desetiletí stabilně doprovázelo restaurování a tvorba kopií především barokní plastiky. (např. kopie plastik sv. Václav J. J. Bendla z bývalého Koňského trhu, 1959-60, Sen svaté Luitgardy M. B. Brauna z Karlova mostu v Praze, 1993-95).

Ve stálé expozici Století reletivity je Jiří Novák zastoupen svým Větrníkem z roku 1964.

Autorka: Daniela Kramerová
Text byl použit s laskavým svolením autorky.