Sirani, Elisabetta

Elisabetta Sirani 
(8. ledna 1638, Boloňa - 28. srpna 1665, Boloňa)

Charakteristická představitelka boloňské malířské školy, dcera malíře Giovanniho Andrea Siraniho, v jehož dílně získala základy malířského umění. Vedle vlivu otce na ni výrazně zapůsobil Guido Reni, Francesco Albani a Ludovico Carracci, přičemž Reniho vliv byl nepochybně nejvýraznější. Věnovala se malbě obrazů s náboženskou a mytologickou tematikou a v poměrně značné míře též grafické produkci. Ve své dobé byla obdivována jako zázračné dítě a později jako slavná malířka. Velmi krátká životní pouť omezila její tvorbu na pouhé desetiletí 1655-1665.

Ecce Homo, [po roce 1660]

Olej, plátno, 107 x 83,5 cm. Neznačeno. Na zadní straně napínacího rámu vypáleno: 11 1898 a loďka s hvězdou, dále černou barvou: 130 a fragment papírového štítku s textem: N°18...hdan, Arcibiskupství olomoucké, inv. č. 999.

Provenience: obraz získal arcibiskup Theodor Kohn pravděpodobně 1893 v Římě (?), nejpozději však 1895, kdy se poprvé objevuje v seznamech olomoucké rezidence. Vystaveno: Olomouc 1994 dosud. Restaurováno: V. Jasper 1895, rentoaláž; Š. a P Bergerovi 1994.
Technologický průzkum: M. Hamsík 1990.
Hrubé plátno struktury 5 x 6 silných nití/cm2 je tkané plátnovou vazbou (RTG). Poměrně silný hnědý podklad obsahuje směs hnědých a žlutých okrů se stopou červeného okru a křemičitá nový mi podíly; byla zjištěna značná příměs křídy. Rentgenogram je stíněn silným podkladem a strukturou plátna. Rukopis malby je charakteristický dlouhými tahy v modelaci pleti i draperie a měkkými malířskými detaily. Srovnání s obrazem téže autorky z Národní galerie v Praze Kojící Madona, signovaným a datovaným 1663, O 14 800, je zatíženo odlišnou strukturou plátna olomouckého obrazu (plátno z NG má hustotu 10 x11 nití/cm1), avšak volný malířský rukopis i způsob modelace pleti je obdobný. Také složení podkladové vrstvy je analogické (hnědý podklad obsahuje hnědé a žluté okry, stopu červeného okru, křemičité podíly, stopu sádry a olovnaté běloby).

Evidentní příslušnost obrazu do okruhu boloňské Školy, především nesporné ovlivnění tvorbou Guida Reniho patrné jak v ikonografickém typu, tak v celkové atmosféře výjevu s typicky laděným koloritem a s důrazem na citovou vroucnost výjevu dovoluje po řadě komparací připsat olomouckou kompozici ruce Reniho boloňské následovnici, Elisabettě Sirani. Je to především charakteristická modelace a volný rukopis ve zpracování inkarnátů Kristova těla, barevný kontrast teplých tónů těla s fialovými odstíny v draperii a zvláště fyziognomický typ mladého muže s dlouhými, zvlněnými vlasy a rovným no¬sem, který se v jejím díle, patrně opět díky vlivu Reniho, objevuje častěji. Značné analogie vykazuje Alegorie malířství z moskevského Puškinova muzea datovaná rokem 1658 (olej, plátno, 114 x 85 cm), tedy obraz, který je navíc i rozměrově shodný s olomouckou kompozicí. Podobně drobnější malba Krista z petrohradské Ermitáže (inv. č. 220) z roku 1662. Dále můžeme použít pro komparaci dvojici obrazů z Varšavy (Muzeum Narodowe) - Amor s lukem z roku 1663 a Sv. Jeroným z roku 1661 nebo rozměrnější kompozici se Sv. Antonínem adorujícím dítě (1662) z Boloně (Pinacoteca Nazionale). Ve všech případech se setkáváme s vyhraněným charakteristickým malířským rukopisem a s typickou barevnou modelaci, jako tomu ostatně je i v případě již zmiňovaného obrazu z pražské Národní galerie.

Většina děl Elisabetty Sirani nese plný podpis a datování, které dovoluje s jistou dávkou objektivity sestavit určitou vývojovou řadu, ve které olomouckou kompozici můžeme klást do období okolo nebo krátce po roce 1660. Malířka sama si ovšem od roku 1655 vedla velmi přesné záznamy o své tvorbě (Nota delle pitture e delle incisioni) a ve výčtu realizovaných maleb k roku 1661 je uvedeno sedm obrazů určených pro vévodkyni parmskou. V uvedeném souboru se objevuje i Ecce homo, obraz jehož dnešní umístění je neznámé. Není vyloučeno, a velmi pravděpodobná datace do zhruba stejného období tuto hypotézu podporuje, že u olomouckého obrazu jde právě o toto zmiňované dílo. Olomoucká kompozice se zmučeným Kristem, která je nepochybně dílem Elisabetty Sirani, reprezentuje charakteristickou ukázku boloňské malířské Školy, která ještě dlouho po polovině seicenta čerpala z odkazu Guida Reniho. 

Milan Togner