Můžete si koupit

Post.Print. Sbírka grafiky Muzea umění Olomouc

Přejít do e-shopu

Post.Print | Sbírka grafiky Muzea umění Olomouc

Sbírka volné grafiky 
představuje třetí nejobsáhlejší sbírkový fond Muzea umění Olomouc. Je vnitřně rozdělena na dva celky – menší kolekci staré grafiky 15. až 19. století a obsáhlejší konvolut grafiky 20. a 21. století, tedy moderní a současné. Toto členění zachovává také koncepce aktuální profilové výstavy, kterou Muzeum umění Olomouc pokračuje v  systematickém zpracování a prezentaci svého kmenového sbírkového fondu. Autonomní instalace i doprovodné publikace věnované sbírce grafiky, přesto spolu navzájem komunikují a odkazují jedna na druhou. Hranice nejsou jasně vymezené ani uzavřené a překvapivé souvislosti, ať již námětové, výtvarné či technologické tak může návštěvník výstavy hledat napříč staletími. Prezentace sbírky v celém jejím časovém rozsahu přibližuje prostřednictvím vybraných děl širokou škálu podob a funkcí, kterými byla grafika nadána od samých počátků svého vzniku.

Druhá část výstavy:
Art & Print | Sbírka grafiky Muzea umění Olomouc

21. 11. 2019 – 1.3. 2020
Muzeum moderního umění | Trojlodí

Grafika je komplexním fenoménem, jehož význam dalece přesahuje rámec výtvarného umění či vizuální kultury. Zásadně ovlivnila způsob, jakým přemýšlíme, učíme se, tvoříme i sdílíme. Je integrální součástí odborných atlasů, dětských knih i virtuálního prostoru – a samozřejmě také galerijních sbírek. Ty by bylo za daných okolností vhodné jmenovat především.

Krátké video z vernisáže ZDE.

Jakkoli je však našim cílem prezentovat především kontext kolekce, jež je navíc v rámci Muzea umění Olomouc jednou z kmenových, sám název výstavy demonstruje ještě jinou ambici. V posledních letech se totiž grafický způsob vidění etabluje také mimo své přirozené prostředí a začíná zasahovat či přímo kolonizovat nejen jiná média (malbu, fotografii, film ad.), ale také sám způsob naší orientace ve světě. Polská historička umění Dorota Folga-Januszewska pro to, o čem hovoří jako o novém stupni civilizačních transformací, užívá termín pangrafismus (v originále pangrafizm). Snaží se jím postihnout změnu, která do reality dne a více či méně stabilního obrazu uvádí nové vnímání časoprostoru a s ním spojenou významovou fluidnost. A odkazuje přitom na Platona, jehož obava z obrazu jako prosté kopie originálu, jež nedemonstruje nic jiného, než lidskou omezenost a nedostatečnost, se ve virtualitě procesu, to znamená jeho potencialitě, nikoli hororovým způsobem zhmotňuje, ale naopak rozplývá.

Grafika tuto skutečnost zároveň předchází i dovršuje, protože je sama procesem odvíjejícím se ve fázích, v nichž se jednotlivé skladební prvky neustále proměňují a přeskupují, čímž se zároveň ustavuje obrazový i sémantický význam věci. Globální aspekt teorie obrazu také předpokládá konotace historické, antropologické, sociologické ad. Lze proto navázat slovy amerického filosofa Alvy Noëho, který v reakci na současný neurologický výzkum a výzkum percepce rehabilituje myšlenku, že umění, tj. umělecké dílo, je „zvláštním nástrojem“ respektive „mapou“ světa, v němž žijeme. A lze je tak využívat ve smyslu obecném i tom docela osobním.

Není našim cílem pangrafismus historizovat, respektive jeho prostřednictvím aktualizovat minulé. Tím spíše, že odkaz k „tradičnímu“ způsobu vytváření znamená v tomto případě naprosté omezení se na finální tisk – sbírka skutečně neobsahuje jakoukoli (v průběhu posledních třiceti let etablující se) matrici, nepostihuje pozvolný přechod grafiky do třetího rozměru ani stále intenzivnější digitalizaci. Zdá se však, že onen esprit pangrafismu je či může být také čímsi jako vnitřní aspirací média – možností, která se potenciálně prosadí, byť ze zálohy a nečekaně. Jde nám proto o to, vyzdvihnout především dva momenty, jež z grafiky činí výjimečnou záležitost a k jejímu současnému rozkvětu přispívají – je to jednak už zmiňovaný procesní charakter, jednak pestrost, která z něj vyplývá. Jak ukazuje prostý výčet osobností – Odilon Redon, Max Klinger, James Ensor, Vojtěch Preissig, Max Švabinský, Josef Váchal, František Tichý, Jan Smetana, Bohuslav Reynek, Vladimír Boudník, Dalibor Chatrný, Miloš Cvach, Zdeněk Sýkora, Victor Vasarely, Ivan Picelj, Otto Piene, Dieter Roth, Sarah Schumann, Alena Kučerová, Adriena Šimotová, Rudolf Sikora, Daniel Fischer, Vojtěch Kovářík, Šárka Trčková – spektrum je to ohromné a ve všech svých instancích výjimečně zajímavé. Zjevně také demonstruje postupnou změnu charakteru i statusu (grafického) obrazu. 

Doprovodný program ZDE

Art Talk Davida Hrbka – s grafikem Michalem Cihlářem

Součástí expozice je intervence Markéty Hlinovské.

Autorka výstavy: Barbora Kundračíková
Odborná spolupráce: Jiří Lindovský
Texty: Barbora Kundračíková, Pavel Zatloukal
Překlad: Hana Havlíčková, Tomáš Havlíček, Zuzana Henešová, Adéla Horáková, Matthew Sweney 
Grafický design: Petr Šmalec
Instalace: Jan Kutra, Vlastimil Sedláček, Filip Šindelář
Edukace: Terezie Čermáková, David Hrbek

Fotogalerie
Alfons Mucha

Polibek, 1919, litografie, papír, 527 x 375 mm/ 660 x 500 mm

Vojtěch Preissig

Stromy na podzim, 1906, akvatinta, papír, 140 x 127 mm/ 320 x 226 mm

Tavík František Šimon

Slunná pláž, nedatováno (1906), měkký kryt (vernis mou), akvatinta barevná, suchá jehla, papír, 340 x 395 mm/ 390 x 443 mm 

G. Charpentier

Labutě na vodě u lesa, nedatováno, měkký kryt (vernis mou), papír, 556 x 389 mm/ 665 x 480 mm

Karl Ewald Olszewski

Letní večer (Sommerabend), nedatováno, suchá jehla, papír, 280 x 333 mm/ 377 x 430 mm

Emil Orlik

S úctou paní Marii Borgnis, 1905, čárový lept, papír, 155 x 106 mm/ 260 x 190 mm

Ivo Saliger

Sen muže, nedatováno, lept čárový, papír, 188 x 155 mm/ 313 x 200 mm 

Josef Váchal

Zamrzlý vodopád, nedatováno (1913), lept čárový, papír, 213 x 306 mm/ 335 x 455 mm

František Kobliha

Z cyklu Tristan (Tristan a Isolda na lavičce mezi stromy), nedatováno (1909-1910), dřevoryt, papír, 290 x 230 mm/ 460 x 345 mm

Alena Kučerová

Hladina, 1981, perforovaná matrice, papír, 530 x 750 mm/ 620 x 780 mm

Dalibor Chatrný

Bílé body I, serigrafie, papír, 370 x 270 mm/ 430 x 305 mm

Jiří Lindovský

Dělení II, 1990, serigrafie, papír, 800 x 590 mm/ 1000 x 700 mm

Marie Blabolilová

Uvnitř a vně, 1989, lept, papír, 490 x 390 mm/ 680 x 500 mm)

Wolf Vostell

Bez názvu, nedatováno (80. léta 20. stol.), ofset, papír, 850 x 600 mm

Stanislav Kolíbal

Z alba Deset leptů na motivy kreseb ze sedmdesátých let, 1997, lept čárový, papír, 394 x 296 mm/ 510 x 398 mm 

Rune Mields

Bez názvu, 1970, ofset, papír, 815 x 600 mm

Otto Piene

Červený výbuch, 1977, litografie, papír, 825 x 540 mm

Dieter Roth, Stefan Wewerka

Bez názvu, 1970, serigrafie, papír, 600 x 755 mm/ 650 x 800 mm

Sarah Schumann

Bez názvu, nedatováno (70. léta 20. stol.), ofset, papír, 267 x 208 mm/ 630 x 465 mm 

Aleš Veselý

Otisk, 1963, strukturální grafika, papír, 450 x 415 mm

Victor Vasarely

DIA OR CF, 1968, serigrafie, papír, 600 x 600 mm/ 680 x 680 mm 

Video

Dnešní otevírací doba

Arcidiecézní muzeum Olomouc 10.00-18.00
Muzeum moderního umění 10.00-18.00
Arcidiecézní muzeum Kroměříž 8.30-18.00

Pátek | 29. 3. 2024

Dnes je otevřeno


Pokladna otevřená út–ne 10-18 hodin, Rezervace na pokladna@muo.cz
telefon: 585 514 241

8 Otevřených výstav

Přihlásit se k odběru novinek

 
© MUZEUM UMĚNÍ OLOMOUC 2022