Český sochař bojoval za Francii, Francouzi ho zavřeli do zajateckého tábora

Otto Gutfreund, Úzkost, 1911-1912, Muzeum umění Olomouc

AKTUALITA | 15. 9. 2018 

Světoznámý sochař Otto Gutfreund (1889 – 1927) bojoval v 1. světové válce za Francii v rotě „smrti“, ale skončil ve francouzském zajateckém táboře. Chtěl válčit dál, ale francouzští úředníci jej pasovali na nepřátelského Rakušáka.

Sochařské náčiní vyměnil za zbraň, inspirující umělecké prostředí Paříže za válečné zákopy. Bez jakéhokoliv výcviku, bez bojových zkušeností vstoupil sochař Otto Gutfreund dobrovolně do francouzské cizinecké legie, aby se v první československé zahraniční jednotce ve Francii - rotě Nazdar - zúčastnil bojů na řece Sommě, L’Artois a v Champagni. Většina příslušníků jednotky padla u Arrasu a celý prapor byl rozpuštěn, a tak na podzim roku 1915 podepsal žádost o začlenění do francouzské armády. V žádosti mimo jiné stálo: „Považujete-li nás za Rakušany, pak s námi jednejte jako s Rakušany.“ Francouzští úředníci si to vyložili po svém: spolu s dalšími podepsanými byl obviněn ze vzpoury a až do konce války vězněn v zajateckém táboře.

Životní příběh Otty Gutfreunda kopíruje osudy celé generace umělců, do jejichž tvorby zasáhla válka a následující politické změny včetně vzniku nových států.

Ve dvaceti letech Guttfreund přesídlil do Paříže, kde se „nakazil“ kubismem. Byl jedním z prvních, kteří systematicky rozvíjeli kubistické postupy v sochařství. Právě v této době, v letech 1911 – 1912, vznikla socha Úzkost, která je klíčovým dílem českého umění dvacátého století a tvoří také významný milník na cestě od expresionismu ke kubistickému výtvarnému jazyku i v celoevropském kontextu. Právě toto dílo je součástí výstavy Rozlomená doba 1908 - 1928 | Avantgardy ve střední Evropě, kterou můžete navštívit od 21. 9. 2018 v Muzeu umění Olomouc.

Gutfreund se po válce vrátil do Československa, přiklonil se k civilismu, sociálním otázkám a „magickému realismu“, v němž je kubismus přítomen především jako princip svobodného umění. Věnoval se plastice ve veřejném prostoru (pomník Babička Boženy Němcové v Ratibořicích, výzdoba atiky paláce Škodových závodů v Praze). V roce 1926 byl jmenován profesorem na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, ale o rok později tragicky utonul ve Vltavě.

Právě díky uplatňování formálních a myšlenkových kubistických postupů v sochařské tvorbě lze umělecký odkaz Otto Gutfreunda považovat za jeden z nejvýznamnějších českých vkladů do světového kulturního dědictví.