Marie Gourdain slibuje divákům svobodu, jakou v divadle nezažijí

AKTUALITA | 15. 1. 2020

Marie Gourdain

Výtvarnice, scénografka a režisérka původem z Paříže, která střídavě žije od roku 2010 v Praze. Vystudovala filmovou animaci na francouzské École National Supérieure des Arts Décoratifs (ENSAD). Za svou výtvarnou a sochařskou práci získala cenu Frédéric de Carfort Paris (2011) a cenu pro sochaře ENSAD Paris (2009). V České republice spolupracovala při výrobě animovaných filmů studií Hafan Film a Anifilm. Jako scénografka se podílela na vzniku představení Different? či IMAGO. Byla hlavní scénografkou site- specific festivalu KoresponDance (2014-2016) a Pisum Sativum (Karine Ponties, JAMU 2012).

Inspirovat se těmi nejlepšími grafikami ze sbírek Muzea umění a následně je propojit s pohybem – to si dala za úkol francouzská choreografka Marie Gourdain. Vytvořila tak jedinečnou autorskou performanci Impression, kterou nyní předvede přímo uprostřed výstavy.

„V představení pracujeme s abstrakcí, ale budeme se snažit navázat i na reference v obraznosti, kterou máme všichni společnou i díky podobným základům vzdělání. Tanečnice představí určité znaky či symboly a bude na divákovi, co v něm emočně i fyzicky vyvolají. Záměrně říkám fyzicky, protože tanec není jen o mysli, ale právě i o vlastním tělesnu,“ vysvětluje Marie Gourdain. 

Co mohou diváci od představení čekat?

Příležitost podívat se na pohyb jinak, než jsou zvyklí z divadla. Budou se totiž moci pohybovat kolem tanečnice, hledat a měnit úhel pohledu. Doufám, že se díky tomu budou cítit volně, svobodně a využijí toho. Umožní jim to cítit přímo na sobě prostorový, tělesný zážitek. Budou si moct vybrat místo, kde se budou cítit nejlépe. Doufám, že si odnesou nejen estetický ale i emoční zážitek. To je to, co mě nejvíc baví na práci v galerii.

Jak se vám pracuje v prostoru Trojlodí Muzea moderního umění?

Ten prostor je skvělý. Moc děkuji Muzeu umění za příležitost pracovat zde. Velice dobře se o nás tady starají a dávají nám hodně svobody. Velký dík patří i kurátorce výstavy Barboře Kundračíkové, která mi přiblížila samotnou přípravu výstavy i její obsah. To mě velmi inspirovalo v mé práci. 

Je složité pracovat uprostřed výstavy?

Obecně práce v takovém prostoru je skvělá, protože se musí myslet na celek a nejen na jeden bod. Navíc když se divák bude cítit ztracený, tak se stačí jen otočit a uvidí krásnou grafiku a může přemýšlet nad její kompozicí a nad tím, co mu říká. Já hodně pracuji obrazově a ráda využívám grafické principy i v tanci, o to víc se mi líbí pracovat uprostřed výstavy Post.Print.

Jak se v představení odrazí samotná výstava?

Jsou body, kde se jasně spojí s tím, co prezentujeme. Například Štěpánka Mancová pracuje s látkami, její část vystoupení je umístěna před obrazy, které prezentují ženské tělo. Hodně dobře to komunikuje a alespoň pro mě to vytváří zajímavý dialog, a to i když jsou grafiky malé. Sabina Bočková pak pracuje s černobílými objekty a tam si mnohem víc hrajeme se skoky do fantazie, ale zase na grafickém principu kompozice mezi černou a bílou. I to krásně navazuje na vystavené grafiky.

Měla jste vůbec čas si prohlédnout výstavu? Jak se vám líbí?

Výstava se mi hodně líbí. Jsem z ní nadšená. Přišla jsem si ji prohlédnout ještě před začátkem práce v prosinci. Zůstala jsem v ní hodně dlouho. Víte, já jsem totiž vystudovaná výtvarná umělkyně, k pohybu a scénografii jsem se propracovala až časem. Teď se tomu věnuji více, ale přesto stále kreslím. Výtvarnice ve mně si výstavu naprosto užila. Dlouho jsem si prohlížela nejen témata děl, ale i techniky se kterými umělci pracovali. Myslím si, že je to velmi dobře vymyšlená výstava plná kvalitního umění a jsem moc ráda, že v ní můžeme pracovat.