Černá role odhaluje hloubku Štreitových fotografií

AKTUALITA | 1. 7. 2016

Dnes na čepu Jindřich Štreit 70° hlásala tabule u vchodu do Muzea umění. Právě pivním mokem byla včera na vernisáži pokřtěna kniha k výstavě (Ne)známé fotografie 1978-1989.  Výstava k sedmdesátinám ikonického tvůrce fotografického dokumentu představuje z větší části dosud nepublikované snímky. Zrcadlí se v nich lidskost a srdečnost.

Letní přeháňka změnila místo konání, křest se nakonec odehrál v Divadle hudby, kde podium stylově obsadila pňovická dechovka. Jindřich Štreit věnoval první tanec své ženě Agnes, druhý kurátorce výstavy Štěpánce Bieleszové. Potlesk ale sklidil i ve chvíli, kdy jej do kola vyzval kolega z Institutu tvůrčí fotografie Jiří Siostrzonek. Ten mu později na jevišti předal i vysvědčení. „Za zachycení poezie světa, přístup k životu a lidem dostáváš jedničku,“ ocenil Štreita. 

Lidskost a srdečnost

Ředitel Muzea umění Michal Soukup na vernisáži připomněl, že úkolem muzea je seznamovat veřejnost s nejvýznamnějšími umělci, kteří nesmazatelně zasáhli do vývoje středoevropského umění. „Toto teritorium už dávno překročil Jindřich Štreit,“ konstatoval ředitel.

Vedoucí Institutu tvůrčí fotografie Vladimír Birgus vyzvedl lidskost a srdečnost ve Štreitově tvorbě. „Nemá jen obrovské dílo za sebou, ale i před sebou,“ prohlásil Birgus. Usuzoval podle nového souboru o bezdomovcích, který Štreit zatím ukázal jen svým studentům.

Aktuální výstavu v Muzeu umění tvoří neznámé a nepublikované fotografie. „Druhou část pak dvacetimetrová role, kterou Štreit vystavil bezmála před třiceti lety v salóniku kina Pohraničník v Bratislavě. Jako kurátorka i jako divák mám radost, že tuto roli, kde je sto sedmdesát šest vintage printů, Jindřich muzeu daroval,“ poděkovala autorovi Bieleszová.

Hloubka kontrastu

Vystavené fotografie tvoří rovněž náplň stejnojmenné publikace z nakladatelství Fontána. „Je to pro mě vzácná kniha, má retrospektivní i rodinný charakter. Na fotografiích je i moje dcera, žena, tatínek, maminka, všichni. I studenti,“ řekl Štreit a po křtu litovelským pivem celý večer tuto knihu lidem neúnavně podepisoval. 

Ze Štreitových žáků byl na vernisáži Dominik Bachůrek, který se rovněž věnuje dokumentární fotografii. „Tato výstava na mě hodně zapůsobila. Jsou to sice neznámé a nepublikované fotografie, ale je vidět, že jeho tvorba má obrovský rozsah a obrovské kvality. Fotografie i po těch letech mají svou platnost a působivost. Kvality jsou v rovině výtvarné i obsahové. Je to záznam doby, ale zároveň hloubky života, kdy kombinuje vtip i motiv smrti nebo kontrast mládí a stáří. Má to prostě hloubku,“ zhodnotil svého učitele Bachůrek, který období reálného socialismu příliš nezažil.

Protipólem byla sochařka Magdalena Jetelová, která v 80. letech emigrovala do Německa a na vernisáž dorazila z Kolína nad Rýnem. „Čas, který Jindřich tady dokumentoval, byl mým mládím. Když už to všechno pominulo, tak je hezké, že se těm věcem můžeme zasmát. V těch fotografiích je lidskost, a ta je nejvzácnější,“ řekla Jetelová.

Novinářka Soňa Singerová pochází ze stejného kraje jako Štreit a zachycené prostředí důvěrně zná. „Člověk se s touto výstavou vrátí do totality, a já tam pořád vidím, některé věci, které přetrvávají dodnes. Ale po těch letech se dá na neznámé fotografie podívat jinýma očima,“ uvedla Singerová.

Utajená kvalita

Jindřich Štreit má na kontě více než třicet knih a 1200 výstav. „Vystavoval v nejprestižnějších galeriích, ale i v sokolovnách,“ podotkl Birgus.

Když olomouckou výstavou procházela umělkyně Heda Pěňová, korespondovala jí s dechovou hudbou, která slavnostní otevření doprovázela. „Nepublikované fotografie neznamená, že by byly horší. Třeba jen nezapadaly do koncepce těch předchozích výstav a někdy je také těžké vybrat v konkurenci mnoha kvalitních fotografií,“ zamyslela se.

Výstava k životnímu jubileu jednoho z nejvýznamnějších českých fotografů, kterého proslavila dokumentace venkovského života v období skomírajícího socialismu, bude k vidění do 30. října.