Arcidiecézní muzeum vystaví barokní miniatury

AKTUALITA | 3. 7. 2015

Drobné rozměrem, ale historicky velice cenné jsou dva cykly barokních olejomaleb na plechu z oltářů kostela Panny Marie Sněžné v Olomouci, které od úterý 7. července vystavuje Arcidiecézní muzeum Olomouc. Osud celkem 16 miniatur o rozměru zhruba A4 je přitom podle historičky umění Simony Jemelkové smutný. „Některé se ztratily a některé z dochovaných nejsou v dobrém stavu,“ vysvětlila.

Dva cykly olejomaleb z let 1672 a 1682 od neznámého autora jsou podle historičky umění Simony Jemelkové mimořádně cenné z hlediska historie Olomouce. Znázorňují totiž výjevy ze života svaté Pavlíny a svaté Anny - dvou světic, které mají pro město velký význam. „Svatá Pavlína, jejíž ostatky přinesli do Olomouce v roce 1623 jezuité, se stala patronkou města, spolupatronkou katedrály svatého Václava a ochránkyní proti moru. Svatá Anna, matka Panny Marie, byla v Olomouci mimořádně uctívanou světicí, při kostele Panny Marie Sněžné jí bylo zasvěceno jedno z tehdy nejvýznamnějších náboženských bratrstev,“ připomněla.

Pro olomoucké patrioty ale může být ještě zajímavější skutečnost, že některé scény se odehrávají v dobových místních kulisách. „Například protimorové procesí ke svaté Pavlíně na pozadí významných olomouckých staveb nebo svatoanenská pouť ve Staré Vodě – to jsou mimořádné ikonografické prameny, které realisticky zachycují tehdejší podobu významných architektonických památek,“ nadšeně popsala historička umění.

Miniaturní velikost se ale podle ní výrazně podepsala na smutném osudu maleb. Nejen že jim byla věnována minimální odborná péče, čemuž odpovídá špatný stav části z nich, ale některé se ztratily. „Ztráta se týká bohužel i dvou ikonograficky nejcennějších obrazů, které zachycují protimorová procesí ke svaté Pavlíně v roce 1623. Dnes již bohužel existují jen v kopiích z roku 1901, které vznikly pro účely tehdejšího Muzea hlavního města Olomouce a dnes jsou uloženy ve Vlastivědném muzeu v Olomouci,“ posteskla si. 

Dalších šest miniatur, které z oltáře sejmuli památkáři v 80. letech 20. století, kdy měl být kostel podle komunistických plánů odsvěcen a proměněn v galerii barokního umění, považovali odborníci také za ztracené. „Nedávno se je ale podařilo objevit,“ dodala Jemelková. Podobně dobrý konec měl osud dalších dvou výjevů, které vrátil anonymní nálezce teprve počátkem 90. let 20. století. Jemelková proto doufá, že se v blízké budoucnosti najde i zbývajících osm ztracených děl, která na výstavě budou připomínat prázdné rámy. „Bylo by skvělé, kdyby tyto způsobem velmi mimořádné cykly získaly opět svůj původní ucelený charakter,“ uzavřela.

Komorní výstava v Erbovním sále Arcidiecézního muzea potrvá do konce roku.

Svatá Pavlína – patronka Olomouce

Svatá panna a mučednice Pavlína žila za římského císaře Diokleciána (* asi 243 – † asi 313), který neblaze proslul pronásledováním křesťanů. Dle legendy jí z posedlosti zlým duchem uzdravil sv. Petr Exorcista a ona poté spolu s otcem Artemiem a matkou Candidou přijala křest z rukou sv. Marcellina. Když se odmítli vzdát své víry, byl na císařův rozkaz Artemius sťat a Pavlína spolu s matkou vhozeny do jámy a zasypány kamením.

Ostatky všech tří mučedníků byly z nově odkrytých pohřebišť prvních generací křesťanů vyzvednuty 19. ledna 1622 za pontifikátu papeže Řehoře XV., který jimi následně uctil tehdejšího generála Tovaryšstva Ježíšova – P. Mutia Vitelescho. Ten následujícího roku daroval ostatky sv. Pavlíny sestávající z lebky, kostí a olejové lampičky nalezené v jejím hrobě olomoucké jezuitské koleji. Spolu s několika dalšími ostatky je pak z Říma do Olomouce přivezl P. Mikuláš Lancitius.

Konventní kostel Nanebevzetí Panny Marie byl v této době rekonstruován, relikvie byly tedy prozatímně uloženy v budově koleje, někdejším minoritském klášteře. V roce 1623 sužovala Olomouc morová epidemie, které prý tehdy podlehlo na 7000 lidí. 8. října toho roku byl proto na radu arcijáhna a dómského kustoda Julia Caesara Giannniho de Pisauro (†1624) uskutečněn s ostatky sv. Pavlíny prosebný průvod vedoucí z kostela Panny Marie do chrámu sv. Mořice v naději, že světice vyslyší modlitby a vyprosí zažehnání moru. Procesí a následné pobožnosti ke cti sv. Pavlíny se zúčastnilo téměř celé město v čele s městskou radou, která přislíbila zřídit světici zvláštní kapli. Morová nákaza prý poté skutečně náhle ustala a svatá Pavlína byla 23. října 1623 slavnostně prohlášena patronkou Olomouce. Kardinál František Dietrichstein ji zařadil mezi spolupatrony katedrály a městská rada rozhodla o každoročním konání procesí k její poctě. Po schválení papežem Inocencem XI. (1676-1689) byl až do roku 1687 slaven 6. červen jako diecézní svátek. Od tohoto roku byl posunut na čtvrtou a později, dle ustanovení papeže Pia VI. (1775-1799), na pátou neděli po sv. Duchu. Nevíme, zda byla procesí skutečně každoročně konána, s jistotou však byla světice vzývána a její ostatky v průvodu neseny v letech 1626, 1633, 1634, 1637, 1675, 1680 a 1715. Svou morovou patronku Olomoučané vzývali často také na pomoc a ochranu i v případech jiných ohrožení, její ostatky nosili na místo požáru, aby vyprosili jeho zastavení, či se k ní obraceli v obdobích sucha. Poslední velké prosebné procesí s ostatky světice se uskutečnilo v roce 1831 za odvrácení epidemie cholery. 

V současnosti na historická procesí navazují červnové Svátky města Olomouce, jejichž součástí bývá každoročně kostýmovaný průvod ke cti patronky města sv. Pavlíny.