Akční vernisáž s výbuchem a rozmetaným zelím

Akční vernisáž s výbuchem a rozmetaným zelím

AKTUALITA | 3. 3. 2017

Vernisáž výstavy Okamžité chrámy, která se věnuje českému akčnímu umění, otevřela včera večer performance skupiny František Lozinski. Skončila výbuchem hlávek zelí, jenž překvapil zcela plný Salon a psa Emila.

Sbírka akčního umění patří mezi méně tradiční, ve většině galerií chybí. „Jedná se o soubor fotografií, dokumentace a videí zachycujících akční umění,“ vysvětlil ředitel muzea Michal Soukup. Kurátorem olomoucké sbírky s necelou tisícovkou exponátů je Ladislav Daněk, spoluautor výstavy Okamžité chrámy. Sbírka Muzea umění je v Česku třetí největší.

Akční umění vzniklo v šedesátých letech. „Byla to bez přehánění revoluční forma umění. Zbyla po ní jen dokumentace, nebo prostý záznam, občas nekvalitní. Sloužil zprvu jen umělcům. Akční umění dělali mladí lidé, z nichž jsou dnes ctihodní docenti na vysokých školách. Dnes jsou tyto záznamy ceněny stejně jako kresby nebo obrazy,“ uvedl Daněk. 

Po roce 1990 se situace v českém akčním umění posunula do jiné roviny. Sametová generace měla jiné umělecké a tvůrčí představy. Zatímco v původním akčním umění převažovaly rituály a archetypy jako oheň či voda, v devadesátých letech přibylo hodně teatrálnosti, ale i hravosti. 

„Proměnila se i vizuální stránka. Umělci už vědí, že akční umění se kupuje a stalo se součástí běžného uměleckého provozu,“ řekl Daněk.

Zelí na hlavě

Umělecká skupina ve složení František Kowolowski, Petr Lysáček a Jiří Surůvka pak návštěvníkům akční umění na místě předvedla.

„Děkuji svým předřečníkům, vy jste na to skutečně kápli, protože fotografie performance je finální produkt. O tu vlastní performanci ani nejde. A ta fotka se pak draze prodá, třeba za dvacet milionů dolarů,“ začal s explikací Surůvka. Na hlavě měl dětský klobouk s jakýmisi copánky a na vodítku psa, na nějž šlo jaro.

Nakonec všechny přítomné přesvědčil, aby stáli v pozadí. „Jste ve správný čas na správném místě. I vy budete na té fotce, co se draze prodá, a o peníze se všichni podělíme,“ prohlásil Surůvka.

V čele inscenované fotografie měli být oba kurátoři výstavy, nepřítomnou Štěpánku Bieleszovou ale nahradila jedna z návštěvnic. Na hlavu jim performeři nakonec nainstalovali hlávky zelí, do nichž pak jejich sado-maso asistentky umístily petardovou výbušninu. Ozvaly se dvě rány a překvapení bylo na světě.  Po prvotním šoku se diváci a účastníci roztleskali, pes rozštěkal. „Dámy a pánové, považujte výstavu za zahájenou,“ pronesl do smíchu a zmatku ředitel Soukup obvyklou formuli.

Varování i údiv

Jediný, kdo byl před výbuchem varován, byla maminka několikaměsíčního Gustava Schwagera. Měla ho spícího na břiše a těsně před výbuchem ji ze Salonu doporučili odejít na chodbu. Nevzbudil se.

Svůj údiv neskrývala 78letá Vlasta Frlíková. „Byla jsem trochu šokovaná, na takovou modernu nejsem zvyklá… Musíme se přizpůsobovat, ale mladým se to určitě líbilo,“ řekla s nadhledem.

Vernisáží procházel také performer Tomáš Graběc se svítícíma očima ze skupiny In Saček Veritas z ostravské fakulty umění. „Nic nesděluji a zpětně ani nezjišťuji, co to v divácích vzbudí,“ řekl Graběc. Podle jeho slov jde o zadání tématu Nic. A toto je jeho pojetí zpracování pro ateliér intermédií.

Výstava Okamžité chrámy s podtitulem Reflexe archetypů a rituálů v českém akčním a konceptuálním umění potrvá do 11. června. 

Foto: Zdeněk Sodoma